Úvod

Legionella je rod gramnegativních bakterií, který může způsobovat různé formy pneumonie, včetně vážného onemocnění známého jako legionářská nemoc. Tyto bakterie se běžně vyskytují v přírodních vodních zdrojích, ale mohou se stát problémem, když kolonizují vodní systémy v budovách, jako jsou klimatizační systémy nebo vodní věže. Důležité je pochopit, jak se bakterie šíří, jak je možné je detekovat, a jak se jim lze vyhnout.

 

Historie objevení Legionelly

Historie Legionelly začíná v roce 1976, kdy se na americkém kongresu veteránů objevil záhadný výskyt pneumonie. Byla pojmenována „legionářská nemoc“ podle prvního většího výskytu mezi účastníky shromáždění amerických legionářů. Teprve po intenzivním výzkumu byla v roce 1977 identifikována bakterie, která způsobila onemocnění, a byla pojmenována Legionella pneumophila.

 

Biologie a životní cyklus

Legionella pneumophila, hlavní původce legionářské nemoci, je bakterie schopná žít ve vodním prostředí, zejména v biofilmech a parazituje uvnitř améb a jiných protozoárních hostitelů. Když se dostanou do lidských plic, mohou infikovat makrofágy, buňky imunitního systému, a množit se v nich. Reprodukce v hostitelských buňkách umožňuje bakterii vyhnout se vnějšímu prostředí a zůstat chráněna před nepříznivými faktory. Legionella využívá svůj vlastní sekreční systém typu IV k dodání proteinů do hostitelské buňky a manipulaci s ní. Po dokončení životního cyklu bakterie lyzuje hostitelskou buňku a uvolňuje nové bakterie, které mohou infikovat další buňky.

 

Přenos a šíření

Legionella se obvykle šíří do lidských plic prostřednictvím aerosolů – malých kapek vody, které obsahují bakterie. Tyto aerosoly mohou pocházet z různých zdrojů, včetně vodních věží, klimatizací, sprch, fontán nebo vodních systémů v nemocnicích. Přenos Legionelly z osoby na osobu je velmi vzácný. Bakterie mohou přežít v chladné, teplé a dokonce i horké vodě, ale množí se nejrychleji v teplé vodě (25–42°C). Rozšíření legionářské nemoci často souvisí s nesprávně udržovanými vodními systémy, kde může dojít k vývoji bakterií v nadměrném množství.

 

Prevence a kontrola

Prevence výskytu Legionelly je klíčová, zejména v zařízeních s vyšším rizikem, jako jsou nemocnice nebo domovy důchodců. Hlavním cílem je zabránit růstu bakterií ve vodních systémech, proto je pravidelná údržba a dezinfekce vodních systémů nezbytná. Udržování teplé vody nad 50°C a studené vody pod 20°C může pomoci omezit růst bakterií. K omezení růstu bakterií mohou být použity biocidy, ale jejich účinnost může být omezena přítomností biofilmů. Také ultrafialové záření může sloužit jako efektivní metoda dezinfekce.

Pro většinu zdravých lidí nepředstavuje Legionella velké riziko. Problém může nastat v případě oslabení imunitního systému, nebo pokud je člověk vystaven extrémnímu množství bakterií. Více ohroženi jsou lidé nad 40 let, lidé po operaci – zejména po transplantacích, kdy užívají léky potlačující reakce imunitního systému. Prevence tedy spočívá v dodržování správné životosprávy – zdravé jídlo, sport, dostatek spánku, co nejméně stresu a zásadně nekouřit.

 

Onemocnění způsobená Legionellou

Infekce bakterií Legionella může způsobit dvě hlavní nemoci: Legionářskou nemoc a Pontiackou horečku.

 

Legionářská nemoc je závažná forma pneumonie a příznaky zahrnují vysokou teplotu, kašel, dušnost a bolesti na hrudi. Může se také objevit zmatenost, únava, ztráta chuti k jídlu a gastrointestinální příznaky.

 

Pontiacká horečka je méně závažná nemoc podobná chřipce bez pneumonie. Má kratší inkubační dobu a příznaky zahrnují horečku, bolesti hlavy a svalů.

 

Obě nemoci mohou být diagnostikovány testy na přítomnost bakterií nebo jejich antigenů v moči, sputu nebo krvi pacienta.

 

Diagnostika a léčba

Odlišit zápal plic způsobený Legionellou od ostatních je běžnými metodami velmi obtížné. Je tedy nutný rozbor krve, ve které najdeme protilátky proti legionele.

• Urinární antigenový test: Nejčastěji používaný test, který detekuje antigenní molekuly Legionelly v moči. Je rychlý a může být proveden přímo z klinických vzorků.
• Kultivace bakterií: Tento postup může trvat delší dobu, ale je to zlatý standard pro potvrzení přítomnosti bakterií.
• Sériové testy: Zkoumání vzorků krve pacienta může pomoci identifikovat protilátky proti Legionelle.

Co se týče léčby, antibiotika jsou primární metodou. Makrolidy (např. azithromycin) a fluorochinolony (např. levofloxacin) jsou obvykle volbou léčby pro pacienty hospitalizované s legionářskou nemocí.

 

Dopad na veřejné zdraví

Význam Legionelly jako veřejně zdravotního problému byl zdůrazněn vysokým rozšířením po celém světě. Je důležité, aby veřejné zdravotní organizace, provozovatelé zařízení a vlastníci nemovitostí měli proaktivní opatření k monitorování a kontrole růstu bakterií ve vodních systémech.

Případy legionářské nemoci jsou hlášeny zdravotním úřadům a sledovány za účelem identifikace možných zdrojů infekce a prevence dalších výbuchů.

 

Závěr

Legionella zůstává významným veřejně zdravotním problémem navzdory pokrokům v diagnostice a léčbě. Prevence je klíčová a vyžaduje koordinované úsilí mezi různými subjekty, včetně veřejných zdravotních úřadů, provozovatelů zařízení a průmyslu.